DEVÁTÉ ČÍSLO ČASOPISU ARCHETYP
Téma: Konce
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
pojďte s námi vstoupit do vydání, které se nebojí prozkoumat závěry. Tentokrát jsme se rozhodly ponořit do často přehlíženého, strastiplného, a přesto nezbytného tématu konců. Slovo konec v nás instinktivně vyvolává strach či smutek. Málokdy si představíme
něco hezkého, přesto nás konce doprovázejí od prvního nadechnutí. Naším narozením končí bezpečí v děloze, naše první krůčky jsou koncem závislosti na náruči druhých a opouštěním školních lavic končí naše dětství. Prvním vážným vztahem končí doba, kdy jsme byli jediným středobodem svých plánů, s každým stěhováním zase jeden z našich domovů…
Některé konce bolí. Jsou jimi například rozchody, konec přátelství, vyhození z práce nebo smrt blízkých. Jiné však mohou být vykoupením. Koncem války, bolesti, tlaku, strachu z chyb, viny z odpočinku či neustálé ruminace. Někdy je totiž potřeba se zhluboka nadechnout a konec si sami zvolit. Právě tehdy, když jsme sami strůjci onoho konce, se s ním paradoxně vypořádáváme nejobtížněji. Konec však může být i cestou, která nás dovede na pouť k neobjeveným krajinám nových příležitostí, zážitků a úhlů pohledu.
To však neznamená, že minulost je navždy pryč. Že zmizí do nicoty zapomnění. V hloubi duše víme, že se to stalo, i když si to třeba hned nevybavíme. Zformovalo nás to v člověka, jakým jsme dnes. Je to naší součástí. Žije to dál v nás.
Stejně jako lidské konce i příroda dýchá rytmem začátků a konců. Existence housenky končí, aby mohl vzlétnout motýl, semínko musí puknout, aby vyrostla rostlina, a poslední paprsky slunce zacházejí jen proto, aby uvolnily místo novému dni. I starý les občas musí shořet, aby z jeho popela povstal nový život.
Někdy musí to dobré skončit i proto, abychom ho vůbec dokázali rozeznat, ocenit a vychutnat. Bez smutku či zklamání bychom nedokázali vnímat radost, neboť bez kontrastu by se vše slilo do jednotvárné hladiny všednosti, ve které zanikají všechny vrcholy i hloubky.
Ceňte si konců, protože znamenají, že opravdu plně žijeme. Snad vám toto vydání poslouží k pochopení, že i konce skrývají svou tichou moudrost a příslib nového nadechnutí.
(Veronika Plachá, šéfredaktorka)
OSMÉ ČÍSLO ČASOPISU ARCHETYP
Téma: Hranice
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
představuji vám osmé vydání, které kráčí po mlhavých hřebenech hranic. Proč zrovna hranice a co si pod nimi představit? Nejde o hranice na mapě ani o plot oddělující dva pozemky. Jedná se o naše osobní hranice. Mezi námi lidmi. Mezi odborníkem a klientem. Mezi našimi nároky na nás samotné a našim zdravím. Mezi ano a ne.
Hranice jsou něco, s čím se budeme nejen jakožto (budoucí) psychologové, ale i jako lidé setkávat po celý život. Jde o neustálé balancování a celoživotní zjišťování, kde přesně naše hranice leží, co už je za nimi, jak to rozpoznat a kdy je dobré postarat se o sebe dřív, než to udělá tělo za nás. Jsou to chvíle, kdy se učíme říkat „ano“ i „ne“, kdy poznáváme, co dokážeme unést a co už je příliš.
Hranice nejsou pevné čáry, ale pohyblivé křivky, které se mění, rozmazávají, přesouvají a proudí spolu s naším vývojem. Tyto proměnlivé linie dávají tvar našim vztahům, ukotvují nás v profesní identitě a chrání nás před vyčerpáním i vstupem do míst, kde už bychom nemohli zdravě zůstat.
Toto číslo časopisu přináší pohledy na hranice z různých stran: od etiky a profesních kompetencí, přes sebepéči, až po vztahové a společenské kontexty. Doufáme, že vám články pomohou si lépe položit otázky: „Kde leží moje hranice? Jak vypadají a kdy se mění?“
Buďte k sobě na této cestě laskaví. Dopřejte si prostor objevovat, kam až sahá vaše ano a kde začíná vaše ne. Hranice nejsou pevný plán, který musíme dodržet. Znovu se rodí a proměňují s každou zkušeností a i tato proměnlivost je na naší profesi to krásné i náročné.
(Veronika Plachá, šéfredaktorka)
SEDMÉ ČÍSLO ČASOPISU ARCHETYP
Téma: Vztahy
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
s radostí vám představuji již sedmé vydání časopisu Archetyp. Tentokrát jsme se zaměřili na spletité a rozsáhlé téma vztahů. Vztahy jsou neviditelná vlákna, která nás drží pohromadě… někdy jemná a sotva patrná, jindy napjatá až k prasknutí. Jsme jimi protkáni ještě dříve, než poprvé otevřeme oči, a celý život hledáme způsoby, jak tato vlákna udržet, posílit, nebo naopak přetrhnout. Vedle vztahů k druhým si budujeme i ten nejdůležitější – vztah k sobě samým. K tomu, jací jsme, jací chceme být i jací si myslíme, že bychom měli být. Vztahy nejsou jen velká životní témata, skrývají se i v drobných momentech každodennosti: v okamžiku, kdy se učíme být k sobě laskaví, když nosíme v kapse talisman pro štěstí nebo když se během zkouškového setkáme s přáteli a hned se nám uleví – vždyť kolikrát už jsme na vlastní kůži zažili, jak afiliace snižuje úzkost. Toto číslo Archetypu je pozvánkou k zamyšlení se nad tím, co všechno vztah znamená, jaké podoby může mít nejen k druhým, ale i k sobě, k věcem, ke světu. Možná zjistíte, že nejde o ohraničené kategorie, ale o nekonečně proměnlivou síť, kterou spoluutváříme každým slovem, gestem, pohledem, ale i pouhou myšlenkou.
(Veronika Plachá, šéfredaktorka)
ŠESTÉ ČÍSLO ČASOPISU ARCHETYP
Téma: Mozek
Vážené čtenářky, vážení čtenáří,
Je mi ctí vám představit nové vydání našeho časopisu, jehož středobodem je tentokrát mozek. Tajuplný dirigent orchestru našich životů, vědec, vypravěč i kritik zahalen do šedého kabátu. Mozek je místem, kde vznikají příběhy, myšlenky tančí a emoce zpívají. Nemusíte se však bát, že by šlo o suchý výklad z hodiny anatomie. Vezmeme vás na cestu, kde nahlédneme do tajemství spánku i do stavů, které psychedelika otevírají jako klíč do zamčených komnat mysli.
Pro nás, (budoucí) psychology, je mozek jedním z nejdůležitějších orgánů, a přesto má jeho název jakýsi odosobněný nádech. Na první pohled si ho nespojujeme s duší, psychikou, lidskostí. Jako by se jednalo pouze o obálku – něco zdánlivě neosobního. Pokud však nahlédneme blíže, právě v mozku se odehrává veškerý psychický život. Myšlenky, nálady, vzpomínky, hodnoty – vše, co nás činí člověkem. Mozek je zároveň domovem nevyřešených jizev a traumat, ale i nadějí a tvůrčích možností. Je tajemstvím a známým prostředím v jednom, což z něj činí fascinující téma, kterému stojí za to se věnovat.
V neposlední řadě bych vám chtěla představit novinku. Na poslední stránce najdete odkazy na studie zmíněné v jednotlivých článcích, abyste se, pokud vás něco zaujme, mohli ponořit do podrobnějšího zkoumání.
Přeji vám inspirativní čtení a příjemnou cestu za objevováním hlubin mozku!
(Veronika Plachá, šéfredaktorka)
PÁTÉ ČÍSLO ČASOPISU ARCHETYP
Téma: Čas
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
těší mě, že vás tímto mohu přivítat při čtení již pátého čísla časopisu Archetyp! V červnu 2024 oslaví časopis již druhé narozeniny. Zdá se až neuvěřitelné, jak rychle čas plyne a kolik událostí se za tu dobu odehrálo. Mnohdy jsme až překvapeni, kolik se toho může stát za tak krátkou dobu. Čas nám někdy utíká nekontrolovatelnou rychlostí, jindy zase jako kdyby se zastavil. Někdy se nám čas zastaví hrůzou, když se stane něco nepříjemného, jindy bychom si ovšem jeho zastavení přáli, protože je daný moment zkrátka úžasný a chtěli bychom, aby trval věčně… Čas je velice zajímavým fenoménem, který si zaslouží bližší prozkoumání – a právě proto se stal tématem našeho dalšího čísla. Možná pro nás bylo téma času tolik přitažlivé i kvůli tomu, že jsme se vzhledem ke státním závěrečným zkouškám téměř všechny potýkaly s jeho nedostatkem. Přesto jsme ale zapracovaly na našem časovém managementu, vyhradily jsme si čas na učení i psaní článků a s vidinou příjemné budoucnosti jsme daly další číslo dohromady. Přeji všem našim čtenářům, aby také našli ve svém životě čas na vše, co potřebují, a aby zde v časopise načerpali nové poznatky, inspiraci a povzbuzení.
(Sára Korábová, šéfredaktorka)
ČTVRTÉ ČÍSLO ČASOPISU ARCHETYP
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
jsem moc ráda, že i tyto Vánoce vám mohu představit nové číslo časopisu Archetyp. Čtvrté číslo se zaměřuje na školní psychologii. Doufáme, že tímto tématem zaujmeme nejen naše pravidelné čtenáře, ale také oslovíme i kolegy učitele z naší pedagogické fakulty. Školní psychologie je oborem velice náročným, ale zároveň pestrým, kreativním a nesmírně důležitým. Psycholog ve škole je zásadním pomocníkem nejen ve vztahu k dětem, ale také k rodičům či právě k učitelům. Na úvod je třeba říct, že jsme v tomto čísle zdaleka určitě neobsáhli všechno – jedná se o téma velmi rozmanité a na naší katedře působí opravdu velké množství odborníků, kteří se jím zabývají. I tak ale věřím, že zde všichni naši milí čtenáři najdou zajímavé informace, které se budou hodit nejen v praxi školní psychologie, ale i v jiných oblastech.
(Sára Korábová, šéfredaktorka)
Čtvrté číslo bude představeno dnes 14.12.2023 v rámci katedrového vánočního večírku v Myslíkovce.
