NEMOCNÉ ROZHOVORY – recenze
Nemocné rozhovory – Komunikace a narativní terapie s nevyléčitelně nemocnými pacienty a jejich blízkými. Tak zní název knihy od pana doktora Kabelky, která čtenáře uvede do útrap a krás paliativní péče. Vyšla v roce 2020 a je to z mého pohledu opravdu jedinečné dílo. Pokud jste milovníky lidských příběhů, budete nadšení – je jich tu mnoho.
Pan Kabelka na příbězích ze své letité praxe ukazuje, jak se chovat v situacích, které komunikace s nevyléčitelně nemocnými lidmi často přináší. Nabízí čtenáři vhled do průběhu paliativní péče – komplexní péče o nevyléčitelně nemocného pacienta a jeho rodinu. Nejedná se však o strohé teoretické poučky, kniha je velmi čtivá a skýtá mnoho prakticky využitelných tipů.
Komu bych knihu doporučila? Úplně každému, kdo umí číst. Je jedno, jestli jste zdravotník, kuchař nebo učitel. Je totiž o věcech, které se týkají nás všech.
Možná si říkáte, že si ve svém volném čase nebudete číst o takových tématech, jako je smrt či nevyléčitelné nemoci. Když jsem knihu ukazovala svým blízkým, podivovali se, proč se dobrovolně něčím tak depresivním obklopuju. Co tedy v knize shledávám?
Lidskost. To je to, co se mi vybaví jako první, vzpomenu-li si na tuto knihu. Naleznete v ní smutek i radost, utrpení, bezmoc i smíření. A ač se tomu možná občas budete bránit, budete vtaženi do víru emocí a soucítit s těmi, jejichž příběhy jsou zde psány.
Já jsem vždy patřila mezi ty, kteří si svou smrtelnost neradi připouští. Smrt byla pro mne tabu. Něco, co je daleko, od čeho je potřeba se distancovat. Jsem však toho názoru, že člověk by měl svým strachům čelit. A proto jsem si pořídila tuto knihu. Přivedlo mě k ní to, co od takových témat mnohé odrazuje – strach.
Na začátku stál výrok “Setkání se smrtí je silný a zvláštní zážitek, ale není třeba se ho bát.”. Uvědomila jsem si, že něco takového vlastně slyším poprvé. A podobný moment uvědomění jsem zažila ještě mnohokrát v průběhu čtení.
I přesto, že příběhy téměř pokaždé končily úmrtím, neměla jsem pocit, že by měly špatný konec. Čišela z nich neuvěřitelná síla a odhodlání. V mnoha případech se za podpory paliativního týmu semkla celá rodina a umírající tak strávil poslední dny svého života obklopen těmi, které miluje. Pacient neumíral sám na nemocničním lůžku, ale díky paliativní péči se mohl se svými blízkými rozloučit v rodinném kruhu. A to si myslím, že je nesmírně důležité.
Věřím, že si každý v knize najde to, co zrovna potřebuje. Já se k ní určitě ještě vrátím, skrývá v sobě opravdu spoustu mouder.
“Říká se, že ti, kteří jsou na konci své cesty, nás učí žít. Mohu tento výrok podepsat. Těch několik tisíc příběhů, které jsem žil v uplynulých letech se svými pacienty a rodinami, mi dalo mnoho příkladů, jak pohlížet na skutečné hodnoty, …“
Veronika Šponiarová
Publikaci najdete na tomto odkaze: https://www.grada.cz/nemocne-rozhovory-11917/?fbclid=IwAR1Vj3cxXw-WEfziuFB9SSh681qdX3Ridx9Vtg9Yyg2tist9QON6Vfh7Iww.